Cestování s maminkou

Agonnie
14. 4. 2019
Minut čtení: 4

Aktualizováno: 11. 12. 2019

Po ukončení jednoletého studia na univerzitě Yonsei v Soulu bylo načase jet zpátky domů, do ČR... do Prahy... do Podolí... do lékárny... :-)

Rozhodla jsem se proto před odjezdem do Koreje přivést maminku a ukázat jí, kde jsem ten celý rok žila, co jsem jedla, kudy jsem chodila, atd. A když už bude tak blízko, proč jí nevzít i do Japonska?

Tak se zrodila téměř dvou týdenní plán na uchození maminky v dálně-východní Asii...

Příjezd do Koreje

Ihned po příjezdu jsme s mamkou vyrazily na závěrečnou večeři od Korea Foundation, kterou se uzavřelo naše studium, dostali jsme diplomy a výborné jídlo.

Ještě na nás poté čekala závěrečná ceremonie ve škole, kde nám předali diplomy od univerzity...

... a má studia byla oficiálně ukončena.

Vrhly jsme se proto na prozkoumávání Soulu, jeho zákoutí, jelikož jsem vyhrála 2 lístky na showcase 1 Million dance studia, kde jsem strávila 2 měsíce svého života, užily jsme si opravdu hodně...

Co jsme všechno stihly...

Rozhodně ne všechno, ale prošly jsme sinchon a hongdae, kde jsem bydlela, viděly jsme i tunel, kde se natáčel seriál Goblin a kanál, ve kterém cestoval Jaejoong časem. Prošly jsme se po Apgujong ulici, kde jsou kpop medvídci jednotlivých skupin (a super značkové obchody, něco jako naše Pařížská).

Jukly jsme se i do několika paláců a tradičních částí Soulu, kde jsme si koupily krásné šátky a ochutnaly oblíbenou pochoutku podobnou našemu zmrzlinovému poháru – pat bingsu – nastrouhaný led s červenými fazolemi a dalšími toppingy. V našem případě – mango.

Byly jsme na 4 hodinovém showcase tanečního studia 1 Million dance studio, tak alespoň mamka viděla všechny lektory, u kterých jsem se učila a choreografie, které jsem se učila.

Zašly jsme i o SM Entertainment obchodu a viděly jsme i samotnou budovu SM Ent. Byly jsme se podívat u vody na ostrově Yeoido, kde sice bylo hodně lidí, ale bylo i krásné počasí a mohly jsme smočit nožky.

Samozřejmě jsme nemohly vynechat Myeongdong a nákupy kosmetiky, kterou jsme hned využívaly na eliminaci znaků únavy z cestování.

Přejezd do Tokia

Po několika dnech prozkoumávání Soulu jsme přejely do Tokia, i když každá jiným letadlem. Jakmile jsme se sešly v blízkosti hotelu, čekalo nás další dobrodružství. Děkuji tímto moc i Johance, která se o mou maminku postarala po příjezdu a dovedla do hotelu. Hotýlek, nebo spíše hostel byl úplně nový, a také i pořádně japonsky mrňavý. Měly jsme pokoj jen pro sebe s jednou palandou a stolečkem. Koupelna a záchod byly sdílené, ale vše bylo nové, čisté, udržované, nikdy jsem se tam ani s nikým nepotkala a to byl na stejném patře společný pokoj pro desítky lidí... Z hostýlku na zastávku to nebylo daleko, měly jsme výhled na Sky tree a nedaleko byly i obchody na jídlo a pamlsky. Všehovšudy to bylo trochu z centra, ale nedaleko Asakusy, kterou mám strašně ráda a kam jsme také zavítaly hned druhý den, a byl tam alespoň klid.

Dobrodružství v Tokiu

Jak jsem již psala, jako první jsme vyrazily do Asakusy. Vzaly jsme to pěšky, abychom se mohly podívat na různé buddhistické svatyňky po cestě, ale to v tom šíleném vedru bez krytu před sluníčkem nebyl nejlepší nápad. Po přílezu do Asakusy jsme už byly docela unavené, ale co... následovala plavba lodí až na Odaibu, která tedy stála za to =). Na Odaibě jsme sice moc času nestrávily, ale bylo tam hezky. Samozřejmě jsme na celý téměř týdenní pobyt stihly Shibuya, Shinjuku a známá a mnou oblíbená ulice Takeshita, kde jsme konečně ochutnaly i tamní slavnou palačinku a mamka objevila krásu japonských prodejních automatů (kafe, voda, džusy, polévky, ... všechno). Svatyně Meiji byla bohužel v rekonstrukci, ale i tak tam bylo docela dost lidí a přeci jen, ten park sám o sobě stojí za to. Nevyjely jsme sice na Tokyo tower ani na Sky tree, ale byly jsme se podívat na Government building, kam se dá jet zdarma!

Chtěly jsme si také zajít do nějakého spa, nebo onsenu, abychom těm nožičkám dopřály i odpočinek. Bohužel jsem si při návštěvě toho prvního zapomněla překrýt čerstvé tetování na zápěstí a musely jsme najít něco jiného. Tam jsem již hodinky přehodila na správné místo, potvrdila, že žádné tetování nikde opravdu nemám!! a mohly jsme dovnitř. Zakotvily jsme ve spa u tokyo dome, kam se mamka chtěla stejně podívat, tak jsme alespoň zvládly 2 mouchy jednou ranou. Bylo to super, ani nebylo moc narváno a dopřály jsme si každá i 30min masáž. Jeden den jsme si zajely i do Tsukuby, kam jsem kdysi chodila do školy půl roku a ukázala jsem mamce kde jsem bydlela, kam jsem chodila na zmrzlinu, prošly jsme se mojí starou cestou do školy a daly si kafe u hlavní knihovny... byla to dlouhá cesta, ale vzpomínky krásné.

Po super Soulu a Tokiu pak nastal okamžik letu domů, který jsem měla o více než 24h později než mamka, tak jsem se prospala u café na letišti na gauči... což obsluze vůbec nepřipadalo divné a ani jim to nevadilo.

Bylo to super, příště nás snad čeká Osaka a Kjóto a Čína!