Univerzita Cukuba
- Agonnie
- 27. 9. 2013
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 29. 7. 2019
Jednoho krásného dne mi přišla následující zpráva:
Dostala jsem stipendium na jednu z nejlepších univerzit v Japonsku!!!
Tak tahle zpráva by potěšila asi každého, že? Já tomu ani nemohla uvěřit – opravdu tam budu studovat, žít, chodit, dýchat, prostě....BUDU tam...budu TAM.
Všechny tyhle pocity asi doprovází každého, kdo se kdy na nějakou zahraniční výměnu dostal a musím přiznat, že ten pocit je silně návykový =) Univerzita, na kterou jsem měla jet já, se jmenuje Cukuba (angl. Tsukuba) a nachází se asi hodinu "MHD" od Tokia. Je to klidné malé univerzitní městečko s největším kampusem v Japonsku, takže kdo touží po životě ve velkoměstě...není to úplně to pravé ořechové. Je to podle mě ale ideální místo, kde máte klid a přírodu, dostatek obchodů, kino i posilovnu, atd. aby se vám dobře žilo, a Tokio je dostatečně blízko (pokud máte dostatek peněz na ten hodinový expres vlak).
K samotnému pobytu - na letišti na mě a několik dalších studentů, kteří přilétali v přibližně stejnou dobu čekal někdo z univerzity. Proběhla typická výměna:
Já: こんにちは (dobrý den)
On: 日本語が上手ですねー (vy ale umíte dobře japonsky...!)
po které nám pomohl koupit lístky na autobus, vysvětlil, kde máme vystoupit a ponechal nás svému osudu =)) Protože jsem měla na letišti asi hodinu čas, než došli i ti ostatní studenti, se kterými jsem měla jet dohromady, dala jsem si ve Staba (Starbucks) latte s příchutí zeleného čaje (viz. obrázek) ... barva nelahodná, chuť boží. Pobyt v Japonsku pro mne tedy začal lahodně =)
Cesta z letiště do Cukuby byla také bez problému, na autobusovém nádraží si nás vyzvedl školní autobus, který nás rozvezl po kampusu do našich příslušných kolejí.
Vtipné ovšem bylo, že jsem neměla v době příjezdu ani určenou kolej, natož pokoj, ani "tutora" (Japonce, který by mi na začátku se vším pomáhal). Dovezli mě tedy tam, kde bych "asi měla být"... tam jsem i s kufry vstoupila, nějak našla recepci a vida – měla jsem i pokoj, i klíč, vyplnila jsem všechny papíry a šla se ubytovat.
Ubytování
Na kolej jsem měla velké štěstí, v celém prostoru koleje pro mezinárodní studenty bylo několik budov rozdělených podle toho, zda se jedná o jednotlivce nebo rodiny, ale i v pokojích jednotlivců byly velké rozdíly. Já měla k dispozici 14m2, balkon, AC (klimatizace i topení), malou kuchyňku a koupelnu se záchodem... luxus...
Díky spolužačce, která v Cukubě studovala rok přede mnou, jsem byla již od začátku vybavena ledničkou, rýžovarem a varnou konvicí...tedy...asi po týdnu. První týden jsem se jen toužebně dívala na krabici Granka a pytlíky instantní ovesné kaše =D
Studium
Na začátku jsme měli rozřazovací test, podle kterého nám byly přiřazeny jazykové lekce určité úrovně. Buď jsem ty testy míírně pokazila, nebo nám Japonci prostě nevěří a po první lekci jsem byla přeřazena do vyšší úrovně. Jediné negativum bylo, že do vyšší úrovně jsme se dostali druhý týden školy, tam jsme znovu dělali testy jako level check, jestli tam opravdu patříme...ale třetí týden školy už jsme si nemohli vybírat doplňkové předměty jako japonská historie, kultura, atd. Teda mohli ... ale v angličtině, což je to, co jsem měla. Historie, kultura, lingvistická antropologie a práce na počítači. Tyto hodiny v japonštině nám byly nepřístupné kvůli počáteční nízké úrovni jazyka...a pak bylo na změny pozdě.
Nicméně hodiny byly super, jen lektorky byly občas trošku nervózní z našeho "obhroublého" a "nevychovaného" počínání na hodině...hold Japonci si ve škole asi nepovídají, neodmlouvají a nevtipkují...
Výlety
I když školy bylo hodně a studium bylo místy hodně náročné, našla jsem s čas i na trochu toho cestování. Samozřejmě nejbližší destinace byla Tokio, ale jak jsem již zmínila – Cukuba Express nebyl nejlevnější. Našla jsem si tam proto vždy ubytko – nebo spíš jsem si našla oblíbený capsule hotel, kde jsem poté byla vždy – a odjela na víkend.
Na Vánoce se mi poštěstilo zajet i do Disneylandu – i když samotné – kde jsem od rána do večera jezdila, blba, kochala se a předbíhala Japonce ve frontě na atrakce, protože jsem jako samostatný jezdec posloužila vždy jako výplň 3 a 5 členných skupinek =)) mwahaha
Se spolužáky z UK a jejich japonskými kamarády jsem se také dostala do Hakone. Cesta byla strašný už jen proto, že mě po cestě ve vlaku zastihlo zemětřesení... navíc jsem se kvůli tomu opozdila, ale neměla jak dát vědět ostatním a honili jsme se několik hodin až do cíle.
Při cestě zpátky do Tokia jsem si ještě zajeli do Jokohamy a pak šinkansenem zpátky. Ten těch několik hodin cesty zkrátil na 15minut. YAY!
Beppu
Nádherné malé městečko proslulé lázněmi, kterých jsem si dosyta užila. Navíc výborné suši, klid, moře...byla sice zima, ale nejlepší pocit byl, když jsem si vzala jen ručník a mýdlo a vydala se pěšky "do vany". Doporučuji všem!
Fukuoka + Dazaifu
Fukuoka má své kouzlo a jsem moc ráda, že jsem si tam stihla zajít i do národního muzea a do mořského světa. Kousek od města je i malé Dazaifu, kde jsem viděla snad nejhezčí svatyni vůbec a měla to nejlepší daifuku v Japonsku.
Comments